Jaroslavice - vodní mlýn

Jaroslavice (katastrální území Jaroslavice)
vodní mlýn
mlýn
objekty hospodářského charakteru
stávájící
klasicistní
ne
definiční bod objektu PaGIS (IDOB_PG)
844512
ano
ano
Popis: 

Starý mlýn situovaný při jižním rameni náhonu tvoří dvoukřídlá patrová budova o dvou v pravém úhlu navazujících křídlech obdélných půdorysů, severozápadní křídlo je kryto sedlovou střechou, jihozápadní střechou valbovou. Na jihozápadní křídlo v ose navazuje nižší, ale opět jednopatrové křidélko kryté nízkou valbovou střechou, ze kterého dříve kolmo k jihovýchodu vybíhalo další křídlo, jež se nedochovalo. Obytná část je jednopatrová, hlavní jihovýchodní dvorní fasáda je pětiosá s půlkruhově zaklenutým vstupem ve středním, jen mírně vystupujícím rizalitu. Okenní otvory jsou pravoúhlé, v přízemí prolomené v půlkruhově zaklenutých vpadlinách, které jsou pozůstatkem klasicistního architektonického členění průčelí. Severozápadní průčelí je hladké čtyřosé s půlkruhově zaklenutým vstupem v pravoúhlé vpadlině v 1. ose zleva, okenní otvory jsou pravoúhlé. Fasády jsou završeny profilovanou korunní římsou. Obytná část je plochostropá (patrně v důsledku adaptace po masivním požáru 1898), klenuté je pouze schodiště ze vstupní chodby (síně) do patra. V této k ose budovy příčně průchozí chodbě se dochovalo klasicistní členění stěn profilovanou půlkruhovou arkaturou nesenou pilastry nebo konzolami. Z kratšího jihozápadního průčelí jihozápadního křidélka vystupuje balkon podklenutý jedním polem křížové klenby nesené hranolovými pilíři, parapetní zídka balkonu je prolomena kruhovými otvory s volutově stáčenými kovanými ornamenty, obklopujícími iniciály (dochované je písmeno E a K v polích na čelní straně parapetu balkonu). Navazující mlýnská část je třípodlažní, pětiosá se segmentově zaklenutými okenními otvory v mělkých rovněž segmentově zaklenutých vpadlinách, kolem otvorů se dochovaly zbytky secesního geometrického zdobení fasády pravoúhle zalamovanou vpadlou linkou. Pod částí půdorysu v prostoře o výšce dvou podlaží, jejíž strop je tvořen dvěma poli české placky, prochází jedno ze dvou ramen vodního náhonu. Zde bylo původně umístěno vodní kolo k pohonu mlýna. Třetí podlaží (nad náhonem) bylo využito jako sýpka, jejíž prkenná podlaha je zcela nezávislá na klenutém stropě pod ní. Krov této části je hambalkový se stojatou stolicí. Střešní krytinou je keramická taška bobrovka. V přízemí mlýnské části vedle náhonu byla po přestavbě z obyčejného na umělecké složení umístěna strojovna, nad ní mlýnice a v dalších patrech ostatní mlecí zařízení (nezachovalo se). Okenní výplně starého mlýna jsou u obytné části novododobé, jinak u starého i nového mlýna převažují historická dřevěná dvoukřídlá šestitabulková okna z doby poslední velké přestavby areálu na přelomu 19. a 20. století zasazená do rovných špalet (několik oken je čtyřtabulkových o dvou výklopných křídlech a horní nevýklopnou částí) či okna továrního typu s rastrem menších obdélných tabulek v kovových rámech osazená někdy v průběhu 20. století. Historická dřevěná okna jsou vesměs v havarijním až zanikajícím stavu, často mají rozbité skleněné tabulky, řada okenních rámů se rozpadá, chybí celé jejich kusy, část otvorů je bez výplní. Dveře obou vstupů do příčné chodby obytné části starého mlýna jsou dvoukřídlé členěné pravoúhlými vpadlinami, segmentový nadsvětlík je vyplněn kovanou mříží s paprsčitým kladem prutů spojovaných ornamentálně stáčenými kovanými pásy, obdobná mříž se základním rastrem tří pravoúhlých polí s diagonálně se křížícími pruty vyplňuje obdélné otvory dveří dvorního průčelí. Další historické dveře se nachází v pravoúhlém vnějším vstupu v severozápadním průčelí jihozápadního křídla vybíhajícího z nového mlýna, jedná se o jednokřídlé dveře členěné orámovanými vpadlinami s fasetovou a jehlancovou bosáží. Ostatní dveře v exteriéru i v interiéru jsou mladší a nehodnotné.

Archiv: 

Odkazy na prameny.
Jaroslavický mlýn – 1772 jej od správy althanského panství kupuje Anton Schrebanck; k roku 1787 je sepsána darovací listina k pastvině u zám. rybníka v Jaroslavicích patřící Oleksovičkám pro althanský velkostatek; k roku 1829 doložen prodej mlýna v Jaroslavicích č. 3 Rochusi Handlingerovi; k roku 1851 sepsána zprošťovací listina (Entlastung Urkunde) ke mlýnu č. p. 2 v Jaroslavicích patřícímu Vinzenzi Handlingerovi; k roku 1852 doložen přípis kvůli mlýnské struze v Oleksovičkách.
(SOkA Znojmo: Okresní úřad Znojmo, oddíl Vodní kniha (1790)1850-1945(1959), zn. fondu Z/OÚ, NAD 872, Jaroslavice, i. č. 43, karton 19, vrchnostenský statek Jaroslavice 1772-1893).

Poznámky: 

Mlýn v Jaroslavicích existoval již ve středověku, zanikl ale někdy po čtvrtině 16. století, kdy byl na jeho místě zřízen pivovar. Potřebám jaroslavického panství dlouho dostačovala produkce velkých mlýnů na krhovicko-jaroslavickém kanálu v Micmanicích a ve Slupi a mlýna v Oleksovičkách, ale nárůst oblinářských výnosů na konci 17. století si vyžádal stavbu dalšího velkého mlýnského zařízení tím spíše, že mlýn v Oleksovičkách zanikl během válečných katastrof třicetileté války. Jaroslavický mlýn byl od počátku velkým zařízením o 9 složeních. Mlýn byl Althany pronajímán mlynářům až do roku 1772, kdy finanční potíže donutily athanskou vrchnost prodat své mlýny nájemcům do dědičného pachtu. Poté byl mlýn dále upravován a zvětšován a koncem 18. století již měl 10 složení. Indikační skica stabilního katastru z roku 1824 zachycuje půdorysnou podobu mlýna, která již z větší části odpovídá současnému rozsahu komplexu mlýna. Nad dvěma rameny náhonu stojí zděná budova pohlcená později v 2. polovině 19. a na počátku 20. století stavbou průmyslového mlýna a jihozápadně od ní při jižním ramenu náhonu dodnes dochované zděné křídlo staré mlýnice a v pravém úhlu navazující obytné budovy, z níž kolmo k jihovýchodu vybíhá další křídlo, které však již dnes neexistuje. Jižně od souboru křídel mlýna je volně umístěna sýpka. Zásadní modernizací prošel mlýn za podnikavého mlynáře Vinzenze Handlingera na počátku 2. poloviny 19. století. Roku 1857 mlýn zvětšil tak, že nyní disponoval celkem 18 složeními a 1 složením kašníkovým pro mletí prosa a v následující dekádě mlýn přestavěl na parní pohon. Vznikl tak monumentální moderní mlýnský komplex umělého a parního mlýna, který se stal jedním z největších a nejvýnosnějších hospodářských podniků na Znojemsku a k roku 1880 byl evidován brněnskou obchodní a živnostenskou komorou jako jeden ze 110 průmyslových zařízení v kategorii větší podnik. Roku 1886 Vinzenz Handlicher mlýn prodává Johannu a Katharině Grafovým, za jejichž vlastnictví mlýn roku 1898 vyhořel a byl poté přestavěn. V této podobě z přelomu 19. a 20. století se pak mlýn v podstatě dochoval do současnosti.

zachycen SK
zachycen
zachycen
zachycen
Fotky: